les bacheliers

jak moc byla včerejší noc? hyper! — když jsem odcházel z domova na tramvaj a zapínal jsem si bundu, povedl se mi přesně ten zvuk co slýcháváte při nakoupení kevlaru v counteru. — pár týpků v metru na můstku nasedlo do mezimadelního prostou na eskalátorech a jako na saních to sjeli dolu.. “+ pět bodů pro tebe” — ve vedlejším voze metra na hradčanskou visí pár kluků za nohy hlavou dolu. — v tramvaji, vávra a kubikula: “to je rozsek!” — neé, já se cejtim jako zoidberg, povídá jeden.. — na ulici: “baboo..” – náhodný kolemjdoucí: “waataafaak?” — doma na mě na bývalém rádiu stalin, které letos oslavilo 15 let, čekala moje oblíbená “vystřílená” písnička — kuchyně: chybama se člověk učí & prioritu 1 má olej, 2 příchuť a nejnižší nudle. — potkal jsem zobáka, co se ptal kam že tak pozdě a když sem mu řekl, že na after, tak že prej na ty se chodí ráno ne? taky že jo..

снимок at xpsyska.psyxels

náhodou, maturiťák se letos fakt povedl. nejenom, že jsem nádherně legálně rozkopal půlku sálu ale objevil jsem kouzlo týhle interpersonálně propojený sešlosti různých množin věků, odrůd života a kulturních diferencí. akorát organizační orgán vykazoval lehkou arytmii – neinformovanost, nepřesnost a nižší stádia aphreniae podmínili náš tříhodinový zewl v prostorách již rozpálené lucerny..

pohybové kreace si mě velmi získaly už jenom z toho důvodu, že se jednalo o absolutní porušení a rozrušení daných hodnot a kreativní vytváření svých vlastních amatérskou improvizací, což výslednou míru zábavy dojista krapet hyperbolizovalo. taky mraky novejch lidí sem poznal a především potkal i hromady starších (zdravim mraka, zaida, prandyho..). přesně tak, co víc si přát? třeba after v roxy. no pohádka, ačkoliv nakonec jsme nenáhodou zapadli do “národního” podniku, kde jsme byli svědky nehorázný hip-hoperský show na mtv. no nevim, esli se mám těšit na náš.. bude to rozsek?